Díl šestý- Jak se žije prasátkům s jejich dvounohými rodiči

V posledním dílu bychom vám rádi prostřednictvím vyprávění našich miláčků ukázali i ty veselé stránky soužití s prasátky.

 

Karkulka

Jak sem se pobavila s vobsluhovačema benzínky.

Během jednoho tejdne jsme musely dvakrát k pumpě a pokaždý to byla bžunda. Tak nejdřív v pátek. Bylo potřeba naložit do auta 5 pytlů prasoklubovýho krmení. V neděli si pro něj k nám totiž měla přijet teta Alča vod Žoliny. Jenže vézt pět pytlů granulí a mě v jednom autě je jenom pro vodvážný. Máma jednou rukou řídila a druhou mě držela celou cestu za kšíry, abych na pytle nemohla. No popravdě, kdybych se nebála, že si při bouračce rozbijem tlamičky, na pytle bych se dostala. Stačilo by trochu zabrat, máma by mě neudržela, já bych byla na pytlích, ale kdyby máma neudržela volant, mohly bysme bejt v pytli vobě. Stála jsem teda a vymýšlela, jak to udělám. Přálo mi štěstí :O)  Docházela nafta a my musely k pumpě. Přiběh vobsluhovač a že nám natankuje. Máma to vocenila, protože ho mohla zaúkolovat, ať tankuje a při tom kouká do auta. Jakmile bych začala trhat pytle, měl přikázáno volat na mámu stojící ve frontě u kasy. Nejsem blbá, pěkně sem se k maníkovi votočila zády, trhla jsem pytel a už jsem se ládovala. Byl to taky trest, protože prasoklubový granule už nechali vyrobit podruhý, všichni z klubu maj pytel, některý už druhej a já to eště ani nevochutnala. Máma rychle zaplatila, vrací se k autu a maňas na ní s radostí malýho dítěte, který splnilo zadanej úkol, volá  ,,nebojte madam, všechno jo OK jen vám tam žere ňáký zrní." Máma myslela, že jí klepne, ani nepoděkovala, nedala mu ani vindru, mě praštila po hlavě a jely jsme dom. Za pár dní jsme musely zas pro naftu. Dojedeme ke stejný pumpě. Máma chtěla ňákou lepší naftu, ale ze stojanu, u kterýho zastavila, tadle netekla. Přiběh obsluhovač a že to mámě přeparkuje k jinýmu stojanu a natankuje. Byl jinej než ten minule, tak si máma řekla, že debilnější než ten se zrnim bejt nemůže a dala mu klíč vod auta. Řekla mu plnou a nic vám neudělá. Vobsluhovač hupnul do auta, jenže nevěděl, že musim dostat pamlsek za čekání (to dostávám vždycky, když zůstanu v autě sama, byť jen minutu). K podávání pamlsku se ale neměl a jal se startovat. Strčila sem teda hlavu mezi přední sedačky a zabručela jsem. Řekla sem si, že si všimne a něco z něj vypadne. Von ale zařval, vylít z auta a zastavil se lebkou vo stojan. Stál jak zamrzlej, s roztaženejma rukama, z čela mu tekla krev a mumlal dokola „tam je prase, tam je prase". Máma na něj co řve, že mě vyděsí a že mu jasně řekla, nic vám neudělá.

Vobsluhovač  vůbec nereagoval a furt mumlal že je tam prase. Natankovaly jsme si teda samy a jely domu.  Na obsluhovače si musíme dávat pozor, neb jsou divnej druh.

Karkulka

 

Jak sem povečeřela Azalku.

Moje máma má děsnej problém s kytkama. Ať se snaží sebevíc, chcípne jí i plevel. Proto jí moc potěšilo, že se u nás daří Azalce, kterou dostala v květnu k narozkám. Když jí dostala, byla to taková malá kytička s červenejma květama. Původní květy teda dlouho neměla, neb sem si jí hned první den podala ze stolu a vochutnala. Máma kytku zasadila do vobrovskýho květináče, kterej nám zbyl po mrtvý kytce z Německa. V týdle kytkovraždě teda vyjímečně máma nejela, protože dle vodborníků, německou kytku už máma mrtvou koupila. Když jsme jí nesly z auta  máma pravila všem přihlížejícím ,,ta je ale krásná, co! Doufám že u mě nechcípne´´ Káči kamarád, ňákej studovanej botanik, povídá,, no tadle určitě ne, protože ta už mrtvá je a řek bych že už dost dlouho!´´ Máma na to, že se uvidí a kytku umístila k zídce u vchodu do chaty. Když kytka za tři roky nezměnila ani tvar ani barvu, usoudila,  že ten botanik měl pravdu a letos na jaře kytku spálila a zbyl nám ten květináč. Ale zpátky k Azalce. Azalce se v německým květináči pěkně dařilo. Do konce listopadu se zvětšila minimálně desetkrát, měla spoustu krásnejch zelenejch lístečků a úžasně prospívala. Mysleli jsme si, že ledy se pohnuly a je konec se zahradnickejma nezdarama. Ač se máma před zimou vyptávala kdekoho, jak Azalku zajistit před nepřízní počasí, zůstávala Azala furt u tý zídky. Pak napad první sníh a mimo jiný zasypal i Azalu. Zoufalá matka vodvláčela vobří květináč do kuchyně a zas se kdekoho vyptávala, jestli Azala ten sněhovej přeliv přežije. Všichni vodborníci se schodli na tom, že Azala chcípne. Večer ale přišla Líba, zkoukla kytku a s jásotem povídá mámě, že dobrý a že to Azala nejspíš vydejchá! Máma měla radost. Bohužel netrvala dlouho. Prej vomylem, jak měly holky práci s barvenim máminejch vlasů, mě zavřely s Azalou do kuchyně. Ač neměla ty červený květy, rozhodla sem se jí vochutnat. Nejdřív jsem prubla pár lístečků a pak jsem si vytrhla z květináče celej strom. Mimo kmínku jsem sežrala všechno. Jak to máma zjistila, začalo čóromóro! Mě dala plnou misku mlíka. (to je ňákej babskej recept na jedovatý kytky) a hned vobvolávala tety vod Žoliny a vod Boženky a doktory. Náš pan doktor byl na koncertě a pani doktorka si nebyla jistá. Řekla, ať zavoláme na pohotovost do Aček, že tam s tím budou mít zkušenosti. Táta s Líbou hledali na internetu, jak je to s jedovatostí Azaly. Mámě v Áčkách řekli, že neví jak to s Azalou je a ať volá toxikologickou linku. Tam dostala vobzvlášť hodnotný informace. Telefon zved nějakej pán, co nemluvil moc dobře česky a řekl mámě, ať název kytky hláskuje. Máma znejistěla a zeptala se, jestli to hledá na internetu. Pán na to že jo a že to bude chvíli trvat. Protože máme očividně rychlejší připojení než poradna, máma hovor s pánem ukončila. Před tím ji ale pán stačil s radostí toho, kdo našel, říct, že kytka je jedovatá a že má se mnou jet k doktorovi. Eště že má teta Alča vod Žoliny kamaráda veterináře Frantu, kterej mámě poradil, ať mi dá aspoň třicet tablet živočišnýho uhlí, protože nic, co by mi vyvolalo zvracení, stejně nepozřu, takže jiný ješení není. Sauli s Líbou daly dohromady štyrycet tablet, tak mi je pro sychr máma dala všechny. V pohodě sem je snědla (sou takový nasládlý) a šla sem spát. Máma už ne. Celou noc sledovala moje tělesný funkce.  Jsem tu živá a zdravá, tak asi ta naše Azala jedovatá nebyla. Jo a taky možná kmen přežil. Zůstal v kuchyni a na jaře uvidíme :o) Jo prasíci! Radši to nezkoušejte! Prej sou ty Azaly fakt jedovatý!

Karkulka

Jak jsem se pomstila mámě a tátovi

Včera jsme jeli do Jičína k zákazníkovi s centrálou.

Nejdřív jsem se strašně těšila, protože sem myslela, že pojedem s mámou samy. To dem vždycky někam do hospody a máma mi vobjedná něco dobrýho. Jenže jel i táta. S tím do hospody nechodíme. Furt spěchá, takže to nestíháme a ještě nadává, že jsem tlustá. Měli jsme v Jičíně sraz s tetou Alčou a strejdou Pavlosem. Jeli jsme se kouknout  na domeček, co strejda staví. U domečku mě nutili vylízt z vyhřátýho auta, abych se šla taky podívat. Myslela jsem, že bude stačit, když se kouknu z okýnka, ale neprošlo to. Vyhnali mě ven. Fuj to bylo strašný! Zima jak v ruským filmu, všude sníh, tma jak v pytli, takže domeček jsem stejně neviděla. Chtěli, abych šla dovnitř po ňákym prkně, co se viklalo. Blázni! Alča byla tak hodná a řekla, že mě venku pohlídá. Mě byla zima. Dala mě teda do auta a šla za nima. Strašně mě to namíchlo. To se nedělá, nechávat mě samotnou v autě. Řekla sem si, že jim to spočítám. Nejdřív jsem si podala z kufru Karla. To je mámin notebook. Někdy má v kapse něco k snědku. Nic tam nebylo. Jenom blesk, tak jsem ho roztrhala. Byl páteční s programem. Hurá, to bude máma zuřit! Furt nešli. Šla sem se podívat dopředu. Ve dveřích bejvaj pamlsky co dostávám za čekání. Nebyly tam, ale byla tam ňáká umělá flaška. Co kdyby to byla kofola?! Napadlo mě.  Dalo to práci, než jsem tu flašku vytáhla. Pěkně jsem zubama vorejpala kaslík. ,,Super! Bude zuřit i táta". Potěšilo mě, jak sem dobrá. Furt nešli, tak sem se do flašky podívala. Zátka nešla ukousnout. Musela jsem do flašky udělat díru. Fuj to byl smrad! Z flašky začala téct šíleně smradlavá voda. Hnus! Měla jsem strach že mi to nateče do pelechu, ,tak sem to zastrčila pod pedály. Furt to teklo a smrad byl čim dál horší. Pak přišli. Táta začal řvát na mámu, že sem rozlila dva litry slivovice a že máme potopu v autě. Máma se bála, že jsem ten hnus pila a že umřu. Cvok! Takovej humus bych nikdy nepozřela!jFurt mi s Alčou čuchaly k čumáku. Táta řval. Strejda se snažil uklidnit situaci a pořád vopakoval, že kdybych to vypila, tak už sem mrtvá. Jeli jsme v tom smrdutým autě domu. Táta křičel na mámu až do Prahy. Vyčet jí i hladomor v Africe, druhou světovou válku a zemětřesení v Arménii. Teď sem už litovala i já. Smrad se totiž nedal vydržet a táta eště furt větral, prej aby jsme nevybouchli. Byla mi zima. Bufa nepustil, poněvač i v něm byla nateklá ta slivovice. Mámě se zvedal žaludek a dostala migrenu. Alča tátu uklidňovala a mě furt ošahávala jestli žiju.

Zdála jsem se jí dost studená, ale to bylo tou zimou. Máma mě drbala. Táta začal mluvit až ráno. Potřeboval pomoct rozebrat auto, vyndat koberce a vyprat je. Slivka byla nateklá úplně všude. Teď nám smrdí i koupelna. Máčej se tam ty koberce. Auto ač vymytý, bude prej smrdět ještě dlouho. No co, já to ňák přežiju, ale voni už mě v autě samotnou nenechaj!!!

Karkulka

Boženka z Liberce

 

Jak jsem byla na plese

Tak jsem byla týden po masopustu taky ještě na plese. Pozval mě osobně pan ředitel zoologické zahrady. Táta ještě vznesl dotaz na pana ředitele Botanické zahrady, jelikož to byl ples obou, v Česku nejstarších zahrad. „K prasatům mám vztah takřka bratrský, nechť se Boženka dostaví", odpověděl e-mailem pan ředitel a tak jsem šla. Dostala jsem na krk dvoje perly, nablýskaná kopýtka, čisté uši, vykartáčovaný kožich mám přes zimu pořád, tak jsme jeli.

Ples, to je spousta cizích lidí, kteří se s přibývajícím časem smějí úplně všemu, randál, při kterém se všichni kroutí, jako když se nakopne hnízdo divokých včel a do toho kouř. Ten mi moc nevadil, jelikož máme my prasátka hlavy chytře při zemi.

Dostala jsem jídlo v misce z domova, abych nezlobila, dali mi deku pod stůl, tak jsem si lehla a bylo. Pro jistotu jsem se ale táty držela jako klíště, takže když si šel dolů z balkonu pro něco k pití, metošila jsem s ním po schodech (což si všiml až podle reakcí zvědavců) a tak se nejvíc provalilo, že tam jsem. Máma se tomu smála a říkala, že jsem roztomilá, s těmi sklopenými oušky a kmitajícíma nožičkama, jak jsem se snažila nevzdálit se od táty víc jak na půl metru. Každý se se mnou fotografoval a u baru mi dali nakrájený pomeranč na plátky. Protože chyběli novináři, žádný velký poprask z toho nakonec nebyl a to je dobře. Ještě by nás dali do obecní vyhlášky, museli bychom mít náhubky a vodítka na veřejnosti a byli bychom zpoplatněná prasátka v tramvaji, autobuse i na úřadě. Tudle nudle.

Boženka.

Jak jsem byla na úřadě

Čau zásuvky. Jen telegraficky, byla jsem na úřadě dělat tlumočníka. Ne
vážně, navštívila jsem libereckou radnici, všude samé vitráže. K jídlu mi
dali ale jen jedno jablko, protože pak to táta zatrhnul, abych někoho
nekousla. Což je fakt, že dělám, když mě krmí někdo cizí a není toho rovnou
kyblík. To bych ho kousla až potom.
Úředníci mě měli všichni rádi, ale záviděli, že mám zásuvku jako velké
razítko. Ha, ha.

Božena

Hektor

Jak sem si ukrad rohožku

Ahoj. Byl jsem teď venku a napad novej sníh, tak sem běhal jak blázen i přesto, že mám nemocný kopýtko. Máma neví, co s ním mám, je to zadní kopýtko a mezi prstama mam trošku krev, máma mi tam dává černou mast a ještě antibiotika, kterejma mi zasypávala kulky po kastraci. A je to lepši, už se na to aspon postavím. Jo, jinak schody mi vůbec problém nedělaj, dolu teda chodim pomalu, ale když se těšim ven, tak běžim ze schodů tak, že mě máma neudrží na vodítku, nahoru chodim normalně, stejně rychle jako charlik. Když sem šel dneska z procházky, tak sem udělal prej ostudu mámě. Vedle v baráku maj obchod Číňani, no a já jim vzal rohožku co měli před krámem, rozhodnul sem se, že si jí vezmu domů no, ale pak přiběhla ta šikmooká pani a začala rvát na mě i na mámu, nic sme jí nerozuměli, ale já jí nechtěl vrátit, máma mi jí rvala z pusy pak mě plácla, já začal řvát, no a protože bydlím na hlavní, tak mě vidělo strašně moc lidí, z tramvaje na mě koukali, pak si to začali natáčet, já si na tu rohožku pak lehnul, chvíli sem ležel a šel sem domu bez rohožky pak už mě nezajímala, ukradnu jí jindy, třeba večer až bude tma a já nebudu tak nápadnej. Holky já už takhle ukradnul i bombony, bylo léto a já měl na něco chuť, šel sem s mámou v naší ulici a protože sem se loudal, máma šla napřed, pak se otočila a já nikde, ptala se tedy lidí, kde sem, no a najednou sem vyběhnul já z obchodu. Tak sem dostal vynadáno a máma chtěla jít dál, ale volala na ní pani z krámku, že sem si otevřel bonbony a musela je jít za mě zaplatit. O pár měsíců pozdějc sem čekal na mámu před krámem s Charlikem, máma mi šla koupit oříšky a mně pití no a já dostal chuť na ty oříšky, a zrovno tam šel nákej pan nakupovat, tak sem se rozhod že půjdu s ním, mámu sem tam nikde neviděl, tak sem se chtěl otočit a zavadil jsem o flašky s pitím a shodil je, tak to tam máma musela rovnat. Takovejch příhod mám hrozně moc, sem totiš zvědavej a hrozně rád nakupuju. Karkul, chodiš ješte jíst do ty restaurace ten salát? Já sem za poslední dobu ňák přibral, asi bych měl držet dietu, říká máma, ale já to asi nevydržim. Když mi dá málo jídla,tak já si stejně něco najdu venku sám. Jednou sem měl štěsti a našel sem skoro celou pizzu. Nejradši chodím jist do pražský tržnice, jdeme vždycky okolo a já tam zabočím a hrozně řvu, když tam se mnou máma nejde, maj tam totiž gyros, langoše bagety a lidem vždycky něco spadne na zem a je to moje. Někdy si máma něco koupí a já to pak jim s ní. Papa, jdu na chvilku spinkat. Pa. Heky.

Hektor

Monty

To je moje představení

Jsem Monty, čuňďas, chlapák, prasník, žrout, frajer, blboun...podle toho jak se chovám nebo co pojídám PROSTĚ volaj na mě různě a já většinou neslyším, protože stejně nechtěj nic moc důležitýho a já mám dost práce se sbíráním vořechů, hrušek, jablek a všeho, co se dá sežrat.

Nedávno jsem zjistil, že sem adoptovanej. Jmenoval sem se Smith a teď jsem Huml, což je vo dost horší příjmení a odmítám ho používat. Adoptovali mě v roce. První 2měsíce sem žil v bytě na Vinohradech. Dobrej chlívej, ale nedalo se tam dost dobře rejt, což sem si vynahrazoval různejma jinejma zajímavejma činostma. Tak třeba povalováním židlí, stahováním ubrusu, obracením misky s vodou, kousáním koberce a bot, okousáváním zdí a nábytku..prostě švanda vobrovská a jediný negativum bylo moje soužití s těma sucharama Humlovejma, který vůbec tu prču nechápali a....tak sme koupili statek teda spíš stateček.

Tak sem si dost polepšil . Mám letní bejvák a zimní chlívek, chodím si kam chci a nemusím ani hlásit v kolik dorazím. Do chalupy mě nepouštěj, dle mýho tam maj pěknej chlív a já jsem dost citlivej, co se čistoty týče. Minulej tejden jsem navštívil sousedy, nebylo to nic složitýho, prostě jsem rypákem zvednul plůtek a bylo. Pásl jsem v klídku 40hus a uklízel slepičince a..pak tam vlítla Radka , děsně nadávala a Roman hned vodpoledne ten plot vopravil, tak mám po ptákách.
Teď musím trávit čas s dogou, kterou fakt nemám rád, páč mě jednou napadla dyž sem jí šel vochutnat žrádlo, což jsem nepochopil...podle mýho toho měla dost a já bych si stejně vzal jen kousek. Pepka mě sice nenapadla, ale má něco divnýho na tlamě-Radka tvrdí, že sou to fousy-a já trvám na tom, aby si na tom držela kapesník, dyž se mnou mluví..nebo na mě kouká a tak.
Pro dnešek končím..du do sena.

Monty

Jak mi přivezli další prase

 

Nazdar prasníci, tak jsem ráno vylez z chlíva a jdu před dveře, dělám to dycky, dospím tam a čekám až Raduna vyleze...někdy podrbe, někdy šoupne něco na zub...Tak relaxuju a zezadu slyším chrochtání...bylo tam prase. Mánička udělala ty vrátka do chlívku nějaký sprasený a ta hysterka se dostala ven. Lidi, já měl infarkt. Raduna vylezla až po 15minutách a už nás viděla, jak se tady válíme ...točil sem se dokola aby mě nemohla Blažena kousnout, vona se taky točila dokola...nakonec to Raduna vyřešila a praštila mě chlebem..hysterka vodběhla a dělala, jak dyž sem jí amputoval nohu...já sněd ten chleba. Teď ležím na předzahrádce, až se trochu vzpamatuju, přesadím Raduně růže. Musím tady bejt dlouho, než raduna sesbírá hrušky, páč sem závislej a nemůžu si pomoct a sbírám a sbírám...Raduna řikala, že jsem na odbotnou pomoc zralej...musím bejt oddělenej od sběru, dyž si nemůžu pomoct. Ta malá blbka to nežere, tak je pitomá prasníci...byl bych rád, jako dlouholetej člen klubu mám snad právo...prostě bych chtěl, aby ste jí nevoslovovali a nemluvili vo ní jako vo praseti, ale jako vo svini..

Váš Monty

Nero

 

Telegrafický pozdrav ze Španělska

Zdravim vsechny ze Spanel:-) to vam musim napsat co se moji mame dneska povedlo-ted si ji predstavte nenamalovanou,neucesanou jak akorat vstane, ani podprdu si nevezme,-pozor, ma na sobe cerveny overalovy pyzamko s cernejma oveckama(to dostala jako for vod babicky)no a hned je divne aktivni a jde plnit pracku,tu mame v kumbale pred apartmanem, a me rekne hlidej trdlo a zaklapne dvere,jenze si spletla klice-tedko ja sam v byte,hladovej a vona s blbejma klicema v poledne v tom smesnym pyzamku venku, bez mobilu a xichtem kteryho by se lekl i hektor...nikde nikdo,jen pres bazeny a zakazanej travnik -delnici na ktery furt tak nadava ..zoufala,studem se propadajici a skoro placici sla za nema aby ji nejak pomohli,tak jich prislo 6 (dalsich asi 20 se divalo a dobre se bavilo)vzali sebou malinkaty skladaci leseni a 1 se vysplhal k nam na terasu,este ze bylo votevreno!-ja si jen tak lezim ,premejslim co bude k jidlu a vopaluju se a najednou koukam ,cizi chlap skace pres zed,rikam si nero,mas hlidat,tak sem strasne zarval,prevrhnul sem 2 zidle aby bylo videt ze to neni sranda semnou,vyskocil sem na sedacku a strasne bojovne ji -zase- pocural,pak sem desne statecne rval dal a ten chlapek malem upad pres ty zidle kdyz me videl..pustil mamu domu a rikal neco jako,ze vi,ze sileny cizinci nevedi co roupama,ale prase co chcije na sofa a jeci u toho ,je prej uz fakt echt ujeta snobarna..tak nevim,mozna sem ho mel sezrat?!-jenze kdo prijde mame otevrit az zase poplete klice,jo hlavne ,ze ja sem ten blbej ze jo:-)))))mimochodem ,mama je pekne pokorna ted a prej uz nevyleze bez makeupu ani na tu terasu,sem zvedavej co ji to pred tim delnym lidem co se dneska na nas ucet tak dobre pobavil bude platny,jinyma slovama,sme tu uz dobre proflanuty!

Váš Nero z Vršovic

Další veselé příhody si můžete přečíst v návštěvních knihách na http://www.prasatkovdomacnosti.cz/  nebo www.karkulcinystranky.webgarden.cz