Jóžina napsala 27.1.2013 

Jóža (Jóďa, vepřovka)

Dalo by se říct, že je Jóža hodný prase. A taky by se dalo říct, že není.

Když jí dělám jídlo řve jako šílená.

Je věčně nakýblovaná na gauči nebo v posteli a věčně do mě strká protože jí překážim v ležení. A nebo jí překáží počítač - v ležení a taky když ho mám nemůžu se jí stoprocentně věnovat.

  

Když nejsem doma a přítel si jí dlouho nevšímá tak se mu vykadí do rohu pracovny, schová to ale tak, že se její dílo najde až za měsíc.

Když ji máte na klíně musíte ji hladit. Kdo nehladí je zmetek a dostane pořádnej rejpanec kopejtkem do stehna ( a že to bolí! ) 

V posteli se vám klidně projde po hlavě jen aby našla tu správnou pozici.

Jakmile se pohnu když ke mě spí přitulená je zle.

Joža se nesmí budit. Když někdo Jožu budí je patřičně vyřván. 

Vzít si v zimě kšíry a mikinu je ta nejhorší věc na světě. A vyjít ven to je pro Jožu velezrada.

  

Kdo nechá v blízkosti Jóži jídlo může se s ním rovnou rozloučit.

Sprcha? Když je teplá, fajn. Ale mydlení? Největší hnus! A utírání? To si sousedi musí myslet, že to naše prase zabíjíme.

Psi se rádi kamarádí. Joža ne.

Když nechce nikam nejde. Ani když ji vyhubuju. Ani když jsem hodná. Jedině za pamlsek - a i to si musí řádně rozmyslet.

ALE

Když se chci mazlit - je tu Joža.

Spolehlivě mě rozesměje - třeba právě teď, když líta po bytě celá se vrtí a je vtipná.

V posteli mi nohy hřeje Joža.

Chrupká u mě jako miminko.

Odpovídá mi na všechny moje otázky souhlasným chrochtnutím.

Když zívá je to to nejroztomilejší stvoření na světě.

Nikdy mě nenechá samotnou.

Pochválí mi každý jídlo který jí dám.

Vždycky mě ráda vidí.

Je to spolehlivej budík - každej den před osmou.

Je to prostě MOJE PRASE. A já jí miluju. A doufám, že i ona mě. Zatim to vypadá, že jo.

Jožina