Jak k nám přišel Boris

napsala Ing. Štěpánka Kučerová 20.3.2013 

    

Může za to samosebou Martina Katzerová. Protože to ona dala mé telefonní číslo paní, která se ujala týraného prasátka v nouzi a hledala pro ně nový domov.

Paní mi volala a nedalo jí moc práce přesvědčit mě, že si musím malé prasátko vzít. Rozhodly dvě věci - jednak jsem věděla o paní ze sousedství, která přišla o jedno ze svých dvou prasátek a sháněla nástupce a jednak se prasátečko jmenovalo Boris. Což jsem brala jako znamení, umřel nám totiž nedávno kocour Boris a vypadalo to, že nám posílá za sebe náhradu.

Akorát to šlo nějak rychle. V pondělí telefonát, v pátek v deset večer Boris u nás. Těsně před vánoci. Ideální den pro čunče do domácnosti.....

Představovala jsem si nějaké vystrašené stresované prasátko, které se leká i vlastního stínu a v člověku vidí nepřítele. No, bylo to trochu jinak. Přijel namachrovaný frajer, který obcházel kuchyni i obývák a řečí těla dával jasně najevo, že je tedy zvyklý na lepší, ale že je ochoten vzít to u nás na milost. Mě okamžitě zařadil do kategorie „služebná". Ostatní členové rodiny už spali.....Mimochodem, nějak jsem se jim zapomněla zmínit, že nás na vánoce bude doma víc. Přišlo mi, že si ho stejně hnedka odnese ta paní s umřelým prasátkem a také - na zprávy tohoto druhu je celkem dost času.

Jeho prozatímní pěstounka odjížděla krátce před půlnocí a prase viditelně znejistilo. Najednou bylo samo  s cizí ženskou v cizím pokoji. Takže jsem rozložila karimatku, snesla dolů peřinu a polštář a ustlala jsem nám na podlaze u kamen. Zalezl si ke mně pod peřinu, přitiskl se mi k zádům a usnul.

A bylo to jasný. Boris rozhodně nemohl být  známostí na jednu noc. A já jsem přestala být „služka" a povýšila jsem do kategorie „maminka". 

Následují zápisky z facebooku, které snad trochu dokumentují, jak se žije s prasátkem na statku, kde už další dvě prasátka (Bivoj a Růženka) bydlí.

22.prosince 2012

a je to tady! další člen domácnosti mi teď leží u nohou....ano ano, je to malé prasátko boris!

23.prosince 

tedy, malý boris je fakt frajer.... dneska doslova vykopal z domu bivoje (ten je asi desetkrát větší a možná desetkrát těžší). měli nějaký rozpor v předsíni, trochu to tam zdemolovali (srazili žebřík na půdičku a ten udělal většinu škod), pak se přesunuli do kuchyně a nakonec jsem měla co dělat, abych bivoje zachránila. bivoj má chudák zase špatný den. ten advent mu letos nějak nevychází. a borisovi už je zjevně lépe. teď mi tu odpočívá u nohou a vypadá fakt hodně spokojeně.

24.prosince

malý boris včera večer prosáknul z domu na dvůr (odcházela návštěva, tak byl trošku zmatek). překvapil mě - vůbec ho nezajímalo, kde co lítá, nýbrž okamžitě zaútočil na bivoje a doslova ho vypráskal ze dvora ven....následně se zaměřil na růženku. ta se sice vzmohla na jakýs takýs odpor, ale nakonec před borisovou sveřepou zuřivostí kapitulovala a také byla potupně vypráskána ze dvora ven.... připomínám, že jak růženka, tak bivoj jsou zhruba desetkrát větší než ten malý spratek boris. ale prostě jsou to holubičí povahy, no.

25.prosince

víte, co je horší než malé prasátko s nedostatečnými hygienickými návyky a zánětem močového měchýře v domě? když máte v obýváku prasátko s nedostatečnými hygienickými návyky, zánětem močového měchýře a průjmem........:-)

28.prosince

prasátka jsou samé překvapení.... malý boris má za sebou několik pobytů venku ve dvoře a na zahradě. hned při tom druhém ho bivoj napadl, přepral a na závěr si s ním kutálel po dlažbě. čímž dokázal, že zase není takový truhlík, jako jsem se obávala. z borise pak bylo malinké prasátečko, které se po dvoře míhalo rychlostí blesku a stále si hlídalo, kde je ten bivoj veliký a strašlivý. no a včera došlo na další seznamování s růženkou. trochu jsem se obávala o život malého prasátečka borise, protože růža tedy netrpí nikomu žádné nesmysly. a to, že ji boris už jednou vyhnal ze dvora, to tedy je pořádné provinění. a vida - růženka se s borisem vůbec neprala. jeho pokusy o rohlík a cvakání tlamičkou přehlídla jakožto cosi roztomile nepodstatného a vodila ho po dvoře, ukázala mu pelíšek, šli pak spolu do zahrady...prostě prasoidylka. tak teď je bivoj za raubíře, sposťáka, štětináč či dlouhé bidlo hadr. a nad růženčinou hlavou svítí svatozář......

5.ledna 2013

malý krok pro člověka, velký skok pro prasátko..... boris už sám vyskočí na gauč!

13.ledna

tři prasátka jsou rozhodně lepší než dvě. je fakt radost je pozorovat venku na vycházce, když jdou za sebou seřazena podle velikosti. růženka vpředu, za ní bivoj a vzadu malý boris....toto řazení ale platí jen pro výpravu prasoprůzkumnou, tedy když prasátka mají čas na nějaké to svoje čuchání a šmejdění. jakmile se NĚKAM JDE, drží se boris těsně u mě a růženka bivojem se poflakují někde vzadu. jak by to asi bylo se čtyřmi (pěti-šesti-sedmi-atd.) prasátky?

18.ledna

mezi prasátky jsou obrovské rozdíly. použila jsem zuzčin nápad (dík, zuzko) a vyrobila jsem pro prasátka inovativní, edukativní, autodidaktickou a interaktivní hračku - prostě jsem do pet lahve bez uzávěru nasypala pár kočičích granulek a nabídla prasátku - "hrej si, tumáš kohouta!". bivoj nezklamal. on je prostě takový pytlík, hromádka neštěstí - a udělal si z toho životní postoj. "mamí, tam jsou... granulky" "a nejdou vyndat" "ony se mi schovávají" "mamí, já je chci" "ubližuje se miiiiii!" "maaaaamíííííí" jo jo, vysypala jsem mu je z lahve ven...... boris dostal to samé (ovšem ty přívlastky už jsem si nechala pro sebe, lesk hračky byl

poněkud setřelý). a bomba! zabavil se celé dopoledne! jen jsem občas musela do lahve něco dosypat. tak nevím....není možná pro rozvoj intelektu prasátka lepší, když je nějakou dobu týrané, zanedbávané a v nouzi? (to je borisův případ).

22.ledna

jak se plete s prasátkem? fakt špatně. prasátko jednak překáží - leží mi na klíně na pletenině, případně i na jehlicích jednak žere vlnu a když už si lehne mimo, přesto se tiskne tak, že do něj jehlice trochu šťouchají - a při každém tom pošťouchnutí vykvíkne, což je poměrně rozčilující pro obě strany. že klubíčko na zem spadlé se stává okamžitě prasečí kořistí, o tom netřeba pochybovat. a že je třeba vše nestřežené řádně zásuvkou prozkoumat (=stáhnout oka z jehlice), to je taky jasný. tak mě napadá - jestlipak by se dala prasátka krmit zbytky vlny? to by byla dietka!  protože boris - kdykoli mu z tlamičky tahám klubíčko - se tváří, že větší lahůdku nikdy neměl....... ale s kočkou se plete ještě o něco hůř :-)

2.února

velký prasečí útěk jednu chvíli jsem stála na pastvině, užívala si odpoledního sluníčka, kolem mě se pásly ovečky a kozy a prasátka si ryla pod dubem žaludy....a v další chvíli se z lesa vynořily dvě boxerky bez pána, začaly honit ovečky i kozy, vypukl totální zmatek, jedna kozička padla a zůstala ležet, z té jsem boxerku strhávala, další ovečka také padla....do toho kvikot jako o život - a koukám..., jedna z boxerek měla borisovu hlavu v tlamě.... když se do věci vložila naše frída a boxerky zahnala, podařilo se mi relativně rychle obnovit pořádek - padlé jsem sesbírala a donesla do tepla, schopné chůze jsem zavřela a pak jsem šla hledat prasátka. ta nikde nebyla. bivoje a růženku jsem od začátku útoku psů neviděla, ale boris utíkal - poté, co jsem ho vyrvala psovi z tlamy - směrem za dům, takže jsem ho šla hledat tam. no, boris nikde. bivoj a růženka také ne.  po zbytek odpoledne a kus večera jsem chodila po lese a do ochraptění volala:"bivoji! borisi! růženko!", snažila se číst stopy - ale mátly mě kozí a také už nebyl všude sníh....minula desátá večerní (mezní hodina pro prasečí večeři, kterou bivoj NIKDY nepromeškal)...nebudu psát, jak mi bylo. kdo má nějaké zvíře, ten si to umí představit. druhý den ráno čekala růženka za domem, bivoj se nechal přivolat na snídani, jen malý boris nikde. do té chvíle jsem doufala, že boris sice utekl v panickém záchvatu, ale že bivoj s růžou ho našli a někde s ním nocují - říkala jsem si, že třeba boris je vážně zraněný a velcí prasatové ho nechtějí opustit a budou s ním v lese do té doby, než se zotaví-nebo umře. takže návrat růži a bivoje evokoval spíš ten špatný konec. tak jsme s manželem a se psy a také s prasátky chodili po lese, volali, hledali, nahlíželi do každého možného úkrytu (teda tam je možností!)...a nic..... já brečela jak želva. to se vůbec nedalo zvládnout a zastavit....takže nakonec jsem si vzala nějaký prášek na uklidnění, který mě spíš knokautoval než uklidnil - a tak se stalo, že jsem prospala telefonát od souseda. když jsem mu pak pozdě večer volala zpátky, řekl mi, že boris k nim dorazil kolem poledního a že ho chytili a ubytovali u prasete v chlívku. ráno jsem pro borise zašla a dovedla ho domů. nějakou dobu se tvářil velmi nejistě a byl

hooodně rezervovaný. asi chlapec zapomněl, že jsem toho cizího čokla s nasazením vlastního života od něj odtrhávala já. teď už spokojeně spí ve svém přirozeném prostředí na gauči.

6.února

jak nenásilně a účelně vypohybovat prasátka: - připravíme tři misky do vzdálenosti minimálně 2 m od sebe - naplníme všechny misky STEJNÝM krmivem a přibližně STEJNÝM množstvím krmiva (není nutno odvažovat přesně) - vypustíme do dvora k miskám tři prasátka jo jo, pohybují se až až.bivoj vyžene od misky borise. boris popojde k další misce a odežene od ní růženku. růženka se posune k misce číslo 1 a vypráská od ní bivoje. bivoj jde o misku vedle a vyžene borise....ten růženku....ta bivoje.....nakonec jsou misky prázdné a prasátka znaveně padnou do pelíšku, aby si po tak náročném výkonu odpočinula.

9.února

malý boris už je velký kluk. sám si řekl, že už chce bydlet venku. a od předvčerejška spí venku v balíku sena s bivojem a s růženkou! domů se ještě občas koukne, na gauči na chvíli spočine, ale pak jde ke dveřím a jasně naznačuje, že chce ven. to to uteklo..... už jsem to prožila s bivojem, tak z toho nejsem smutná. on sám se rozhodl, že chce do party prasátek a ne lidí, že chce ven a ne do obýváku.

20.února

proč prasátko nutně musí ležet na gauči na tom jediném místě, kde svítí lampička? přece si ani nečte, ani neplete, ani nešije....ale trvá na tom a ještě si lehne tak, aby zabralo opravdu celou osvětlenou sedací plochu.  myslí si snad, že je v solárku? tohle mi teda v boji se stařeckou vetchozrakostí moc nepomáhá....já ještě nechci brýle na čtení!

5.března

léčba prasátkem - susterapie ještě pořád mám toho housera.... dneska je to právě týden, co mě potkal můj první životní houser. ukázalo se, že je to fakt nekompatibilní s prací kolem zvířat, no ale protože ta se sama neudělá a rodina už mi pomohla opravdu hodně, snažím se to nějak pofackovat sama s pomocí léků proti bolesti. ale posledních pár dní se mi daří zvládat večerní dojení, krmení, kydání atd. bez léků. v pozdní odpoledne si s borisem lehneme na gauč a já si vedle jeho hřejícího tělíčka nahřeju bolavou bederní páteř tak, že ve stáji pak prakticky tančím jak baletka. použitelný je jen boris. s bivojem nebo s růženkou bychom se už na jeden gauč vedle sebe nevešli. i s borisem je to o chlup. co si počnu, až i boris odroste? tenhle houser nejspíš nebude poslední......

10.března

sníh už roztál i u nás v lese na severním svahu. ne všude, ale většina míst je už bez něj. prasátkům začaly žně. všechny ty žaludy, bukvice, ponravy a kdoví co dalšího, které bivoj s růženkou nestihli najít a sníst před zimou, jsou nyní něco jako švédský stůl..... takže dnešní svolávání k první večeři bylo jen přehlídkou ztraceného času.

boris je pořád ještě v lese za domem a něco tam kutí. dával velmi zřetelně najevo, že mě sice slyší, leč nedbá. tak už to zase začíná. zase ta nejistota, zda prasátka s večerem přijdou domů či nepřijdou. tentokrát už násobena třemi.

      

Boris od Svaté trojice