|
Napsala Hanička z hor 20.9.2014 Mladý zemědělec. V dalším příběhu vás seznámím ,jak obětavě dokáže se Beďá zapojit do polních prací . Jsem majitelem malého políčka , které jsme před mnoha lety vytvořili pro udržení se při životě. Zde si pěstuji brambory , zeleninu a i kytička se najde. A tak přes vegetační období se nezastavím ale na druhou stranu mám neskutečnou radost,
když něco vyroste a podaří se. Pěstuji dokonce melouny a to , že bydlím v Podkrkonoší ,je úspěch .Nastal podzim a pole bylo z větší části sklizeno. Pouze pár hlaviček zelí, papričky a kvetoucí Jiřiny .Navozila jsem hnůj a začala rýt. Jelikož v tu dobu nebyla ještě hotová veliká ohrada pro Bedřicha ,uvolilajsem se ,že ho vezmu s sebou za plot aby byl pod dohledem Nedokážu popsat nadšení Béďi, když se mu naskytl prostor načechrané hlíny. S nadšením pouze vlastním prasátkům ,okamžitě zabořil rypák do země . Chvilku mu to vydrželo ,pak začala nuda a vydal se prozkoumat celý prostor .Vnikl do jahod ,kde vyryl pár sazenic a něco ožral .Pokračoval nažráním cibulek Jiřin, nadzvednutím denivek .Tato strana políčka byla zakončena celkovou devastací narcisek. To jsem už nervově nevydržela a vyhnala jsem ho .Odběhl na druhou stranu ,kde začala nová devastace. Čumákem vyhodil do vzduch hlávku zelí, chvilku ji tahal po hlíně . Nakonec unaven ulehl do paprik .Bohužel jedna ,ta nejhezčí ,mu bránila v prostoru pro položení čumáku. S ledovým klidem
ji vyškubl a pohodově se rozvalil. Na to jsem už neměla a ukončila jsem podzimní práce .Poznatek pro mne. Udržet nervy na uzdě .Pokud jsem ho začala honit a pronásledovat vždy zintenzivnil devastační proces. Opravdu nevím kolik let to vydržím .Bestie jedna .
______________________________________________________________________________ napsala Hanička z hor 1.10.2013 Jurský Park Jediný „odpočinek" za celý den je pro mne vyjížďka na koni v doprovodu šelem . Naučila jsem Béďu chodit za koněm ale běhá pouze v doprovodu Barunky . Barunka je jakoby jezevčík. A tak se snažím každý den chodit s nimi na procházku 4 - 5 km pěšky a na koni udělám více a navíc Béďa musí trochu rychleji běžet. Jelikož divočák má už rozměry zahradního traktůrku, musím se vyvarovat kontaktu s lidmi a ještě myslet na myslivce. Bedřich je bez signálního označení a ani by nemohl mít kšandičky . V lese vymetá houštiny střídavě s bahýnky . Domů se pravidelně vracím s bahení smradlavou koulí. Asi před měsícem jsem vyrazila v sobotu na vyjížďku na koni. Brzo ráno abych nepotkala houbaře a opatrně ,zase kvůli myslivcům. Vyjíždím kousek po poli .Tam se snažím jet co nejrychleji aby nás lovci nezblýskli. Beďá upaluje za Barunkou a Barunka za srnkama . Vjíždím do lesa a kopec dolů. Bylo nádherné ráno ,které já musím rušit pískáním a děláním rámusu. Tímto se snažím všechna zvířátka upozornit na psa ,který je lovec.Beďá vždy letí z kopce jako odbržděný náklaďák a mizí v remízku. Koulí v bahýnkách a jedeme dál. Pomalu se všichni zklidňují z nenadálého volného pohybu a přecházím do pomalejší fáze procházky. Cestou sleduji , jestli nějaký houbař někde není. Už jsme končili ,ještě jedny bahýnečka a točíme domu. Najednou se objevilo auto. Poslouchám jestli neuslyším nějaký pohyb . Marně. Nejspíše jsou dál a tak bez předsudku pokračuji. Najednou Beďa zmizel . Srdce se mi zastavilo a poslouchám střídavě s pískáním a voláním. Najednou se ozval zoufalý výkřik a štěkot psa s kňučením dohromady. Zrovinka v nejhorším úseku cesta. Okamžitě jsem otočila koně a vydala se za zvuky. Přede mnou se objevila rokle potok rokle nahoru. Tam na zemi ležela paní , na vodítku čokla ridbek a křičela o pomoc. Kolem ní běhal Bedřich a vystavoval se k útoku na psa . Krpál jsem tedy s koněm slezla i nahoru k paní jsem se dostala . Béďa v tomto bojovném duchu nejde odvolat . Nezbývalo než seskočit z koně ,paní musela vzít koně ,já jsem vzala psa a dohledala košíček a taškou a klíči od jejího auta. Třikrát jsem sebou za cestu sekla. Bafan měl dobře 50 kg a já jsem si něco udělal s kolenem a tak jsem měla omezenou hybnost. Chtěl za paničkou a táhnul jak kůň. Konečně jsme mohli psa dát do auta .Beďa se zklidnil ,pani pomalu taky, no v neposlední řadě i já si oddychla ,že to dopadlo dobře bez zranění .Po chvilce povídání a zklidnění jsem nasedla na koně a vydala se k domovu. Ještě než jsem odbočila jsem zahlédla okem příjezd myslivců, kteří měli cestu okolo. Každý den když vyrážím na procházku se svojí smečkou se pomodlím abychom se všichni v pořádku vrátili. __________________________________________________________________________________ napsala Hanička z hor 26.9.2013
Vážení přátelé prasátek. Po přečtení Vašich příspěvků jsem se rozhodla napsat svůj
příběh , který se každým dnem dopisuje. Na úvod něco málo o mne Narodila jsem
se ve městě a žila tam přes 40 let. Zemědělství a práce s tím spojené jsem
sice v dětství zaznamenala, prarodiče byli kulaci ,ale věnovat jsem se
začala tomuto směru až nyní kolem 50-ti let . Z města jsem se přestěhovala
na samotu u lesa, kde chci v tichosti dožít .Můj životní sen bylo mít
svého koně a psa. To jsem si skutečně splnila a tak kromě koně, dvou psů se nám
rodina rozrostla o kočky ,ovce ,krávu a pár
králíků se slepicemi. Ovšem není
to tak dávno a přibyl nám i další člen rodiny . A to
divočák Bedřich . Toto píši jako odstrašující příběh. Bylo to v únoru 2012 když jsem vyběhla kolem 4 ráno ven
, sněhu dobře 60 čísel. U garáže
v přítmí se ozývaly divné zvuky. Nejdříve mne napadlo , že je to kocour , který začal navštěvovat
naši Mindu. No něco se mi nezdálo a přistoupila jsem blíže. Na místě jsem
uviděla zvířátko a nejasné náznaky proužků. Zatrnulo mě a okamžitě naskočila
otázka „Kde je maminka „ a zalítla jsem do domu. Informovala jsem syna a
vyrazili jsme spolu. Našli jsme malé asi
týdenní sele divokého prasete. Bylo zmrzlé a dodělávalo, nemohlo se postavit na
nožičky a jen chrčelo. Chlapec rozdělal oheň v krbu ,já si sedla
k teplu a tři hodiny jsme ho křísili. A pak to začalo běhat. No přinesla
jsem krabičku ,vystlala do měkoučka a vložila prasátečko. Marně. Prasátečko
chtělo spinkat s někým . Mam kamarádku která měla prase v domě a já ji měla za
bláznivou .Prase pochopitelně spalo na gauči. No takto postupovat jsem nechtěla a rozhodla jsem se pro vyšší bedýnku
s vytvořeným pelíšku. Při prvním vpuštění nastala okamžitá rychlá reakce a
jak ten gumítek ,vyskočil ven s rykotem .Marně ,při přikrytí strašný ryk
znovu. Tudy cesta nevedla .Zůstal se synem v posteli a na gauči pod
polštářkem. Další otázka ,kam na záchod. No napadla nás spásná myšlenka
a dali jsme do bedýnky piliny .Po každém jídle se tam donesl a takto jsem to
praktikovala celý týden.Je to velmi chytré zvíře a na lahvi s mlékem byl
cca den a pak přešel na talířek ,který
už druhý den věděl, kde ho má.. Opravdu
za týden si po papání šel na záchůdeček a pak kňučel u gauče. To přestalo asi
po měsíci ,protože si vyskočil. Jirka ,syn ,měl zlomenou ruku a tak se o milé
prasátko staral .Spinkal s ním na zemi .protože to žralo po dvou hodinách
a dávat to na gauč -očistec.Dostal jméno Bedřich-Béďa. Jelikož ho krmil ,stal
se pro něho vodicí svině . Byl to
kňourek a protože naše zkušenosti nebyly žádné , dal se vykastrovat. Strašlivá výhoda je, když to
vyrůstá ještě s nějakými zvířátky.A tak milý Beďá spinkal na gauči , papal
doma , chodil do bedýnky na toaletu a na procházky aby se mu hezky spinkalo , hrál
si s pejsky a kočičkou ,dováděl s ovcemi.   Nyní shrnu počáteční poznatky. Prasátko je velmi společenské
a závislé na i náhradní rodině. Prostě neusnul jinak , než že musel cítit tlukot srdce . Dá se řídit
nebo směrovat ale s posloucháním je to problém. Opravdu vás má na stejné
úrovni postavení jako je on. Záleží na vaší schopnosti , jak ho dokážete
ovlivnit , hlavně né násilím . Strašně si pamatuje .Užasný stopovací nos ,lepší
než pes .Úžasně čistotné. A tak dál k životu.Bylo mi jasné ,že z něho nebude
malé krásné prasátečko . Na půl roce vypadal jako lončák, nějak jsme nezvládli
krmení nebo ono mu tak chutnalo. Jelikož jsem s ním a se psy chodila každý
den na procházku , rozhodla jsem se ho
naučit chodit za koněm. První vyjížďka dopadla dobře i když si to rovnal v hlavě. Jezdím
s Barunkou (jezevčík )a Bedřich. Druhá vyjížďka byla problematická. Barunka
utekla na jednu stranu, Béďa na druhou stranu a já zůstala stát uprostřed
jetele a bylo mi skoro do pláče . Po chvíli přiběhla Barunka . Následně Jsem uslyšela
rachot a uviděla jsem Béďu vracejícího se po vlastní stopě. Od tohoto zážitku
to prase vědělo , že se scházíme všichni u mne. Takže jezdím po lese pískám a
někde počkám a po nějakém čase se všichni sejdou u mne . V současné době je Beďa jak hrom , rostou mu zuby ,lidi
se začínají bát ,je strašně zvědavý ,já jsem přivázaná u baráku a hlídám jestli
někdo nejde, nemáme oploceno ale již se na to chystáme . Nejhorší je střet
s cizím pejskem . Je mi z toho ouvej. Byla jsem rozhodnutá dát ho
někam ale po přečtení o Hektorovi , to
vzdávám. protože jestli to takto funguje ,jako, že asi jo, utrápil by se .Jsem odsouzená
po zbytek života se o něho starat. Možná ,že ho střelí myslivci nevím ale
zavřeného ho nechci nechat ,byl by zlý .Chodím s ním už buďto brzo ráno
nebo kvůli houbařům ,pozdě navečer. Hlavně nikoho nepotkat .Lidi jsou strašně
zlí. Pokud si někdo bude chtít pořídit prasátko , dobře zvažte , je
to demoliční četa . Na víc to není pes a podstatně víc starostí .Už žádné
nechci .  
|
