|
Napsala Ing. Štěpánka Kučerová 4.10.2013 Kvído Myšlenka založit si prasohotel pro prasátka, která jejich majitelé nemohou vzít s sebou tam, kam jedou, je jistě originálním nápadem. Bylo mi pravda trochu divné, že dosud nikdo s takovým projektem nepřišel, ale vrhla jsem se do toho po hlavě. Teď už to úplně chápu. Jako úlitbu tomu nahoře jsem se rozhodla, že se budu ujímat i prasátek v nouzi a opuštěných - to abych ty těžký peníze vydělané na prasohotelu aspoň trochu vracela prasátkům zpátky. Jeden by neřekl, jak se tyhle dva byznys plány prolínají.... Malý Kvído přijel jako host prasohotelu. Jeho máma ho dostala jako malinké selátko a bohužel musela po týdnu odjet na tři týdny do ciziny. Tak Kvído doputoval k nám. Dál viz facebook: 8.července nový host našeho prasohotelu právě v kuchyni svačí. předtím jsme spolu pospali a pomazlili se na gauči, abychom se poznali navzájem a zbavili se strachu..... malý kvído je opravdu mrňousek, odhaduju ho na necelý měsíc. ale je srdnatý, na bivoje už cvakal tlamičkou a vytvářel bojovou formaci "rohlík". akorát při pokusu o útok neodhadl bivojovy rozměry a podběhl mu pod břichem.....bivoj je fakt dobrák. tvářil se, že si ničeho nevšimnul a že jediné, co ho zajímá, je taška s plastovým odpadem. Později téhož dne: a už je to zase tady..... mám stín. ať se hnu, kam se hnu, mám v patách malinkaté černé prasátko. doma je to v pohodě (ačkoli - na záchod by se mnou teda chodit nemuselo. si myslím já. kvído na to má jiný názor). ale teď bych fakt potřebovala dojít ven zalít kytky. a pod okny kvílí všechna tři prasátka nějaké výhružné bojové písně a kvído jim z obýváku odpovídá - a také to nezní nijak mírumilovně. takže by asi nebylo rozumné brát zrovna teď kvída s sebou ven. Později téhož dne: nakonec to dobře dopadlo. vzala jsem kvída na dvůr a vpustila tam jen bivoje. trochu si s kvídem pokutálel, ale nezdálo se, že by to tomu prckovi nějak moc vadilo - byl pořád bivojovi v patách. pak šli na dvůr i růženka s borisem a abych odlákala jejich pozornost, dala jsem všem třem velkým prasátkům kukuřičné klasy. kvído běhal za nimi a snažil se odjídat vypadlá zrnka. nikdo na něj kupodivu neútočil. pak jsme šli společně zametat před domem. a ukázalo, se že je velký problém - kvído se strašlivě, ale opravdu strašlivě bojí ovcí, krůtiček i hus. není divu, nic takového nejspíš nikdy neviděl. pak ale přišel na to, že slepice se pro změnu bojí jeho a chvíli si užíval toho, že je může honit. nicméně - přes všechna příkoří venku mu činěná - dovnitř musel být odnesen a teď tu vřeští jako pominutý a chce ven na dvůr za prasátky. skáče na dveře a vydává zvuky jako něco, co se právě zadřelo a chystá se to vybouchnout. to teda bude něco! tomu říkám podnikatelský záměr! že bych snad raději postupně rozprodávala svoje orgány a tkáně? Později téhož dne: mazec! teď se tu v obýváku pere kvído s jessinkou. oni si teda hrajou, ale znáte to. hračky-plačky. kvído strašlivě chrochtá a jessinka dupe a cvaká drápkama. občas po kvídovi vyjede natvrdo, to aby ho naučila, jak se chovat ke královně dvora. kvído si pak na chvilku zaleze do boudičky a za chvíli jde znovu provokovat. teď ho olizuje. kvídovi se to tak úplně nelíbí, ale přidržuje si ho tlapou. jo jo, tak už to v životě chodí. čověk i prasátko musí tancovat, jak vrchnost píská. aspoň mu očistí tu zásuvku od tvarohu.... 9.července musím říci, že mě prasátka nepřestávají překvapovat. a kupodivu překvapují i příjemně! kvído je u nás od včerejška. a už stačil zapadnout do party! nejdřív bylo tedy nějaké to kutálení po dvoře, mnoho mručení, bručení a kvičení a také nějaké ty útoky - ale nekrvavé, víceméně rituální. došlo k vymezení hranic - a je klid! kvído samosebou ještě není plnoprávným členem tlupy. to ani nejde, vždyť je maličký. chodí za velkými prasátky a napodobuje je. nejvíc mu imponuje bivoj. ten ho ale nejmíň chce mít u sebe.....ale už si to hoši nějak dohodli ("k čumáku mi nečuchej! neskákej na mě! pod břichem mi podlézat můžeš. choď jedině za mnou, nikdy vedle mě! nekousej mě do nohou! ocásek je můj a nevšímej si ho! když mi něco vypadne z tlamy, můžeš si to sníst. kde ryju já, neryj ty! krůtu můžeš klidně odstrčit - takhle, koukni!"). ten, kdo nedal najevo VŮBEC ŽÁDNOU agresivitu, je růženka. to teda koukám! varování pro případné další hosty prasohotelu - může se stát, že vaše prasátko (náš host) bude po pobytu u nás nutně potřebovat dalšího prasečího společníka. zdá se, že společnost prasátek je návyková (soudím podle toho, co vyvádí kvído, když je odloven, zavřen do kuchyně a krmen - jakmile je miska prázdná, sápe se na dveře a vřeští, že chce OKAMŽITĚ ven.....) 10.července další překvapení! boris....bídák, rváč, chuligán a asociál boris......boris, který masakruje bivoje i růženku jen tak, aby prostě řeč nestála. šikanista, který se raduje, když ostatní prasátka brečí.... tak ten má teď kámoše na život a na smrt. celý den spolu chodili po zahradě a teď spolu leží u balíku sena. ano, je to malý kvído! odmítnul jít spát domů. prý zůstane venku s borisem. patrně spolu i povečeřeli, protože ani na misku tvarohu s banánem jsem ho nenalákala dovnitř (hurá, mám zdravou, bezpracnou a chutnou večeři pro sebe!). vypadají velmi dojemně. přestože je boris nejdrobnější z mojí prasátkovské trojice, proti kvídovi je to obr. 19. dneska mě kvído dostal. ráno vede moje první cesta na dvůr. už ve dveřích z domu byla tlačenice - mačkala se tam ta moje prasečí svatá trojice (ačkoli oni jsou spíš jako tři králové, přičemž bivoj je baltazar) a nedalo se projít, dokud jsem si právo průchodné nevykoupila třemi tvrdými rohlíky. na dvoře kvído nebyl. jdu do zahrady (kvído jako jediný z prasátek může zatím ještě podlézat pod vraty), hledám, volám. kvído nikde. přinesla jsem ovečkám a drůbeži snídani. kvído nikde! dala jsem snídani prasátkům, psům a kočkám ve dvoře. kvído nikde! (prasomilové vědí, že krmení druhých je ten nejspolehlivější způsob svolávání prasátek k jídlu). to už jsem byla fakt zoufalá. popadla jsem hrábě a šla jsem prošťourat napajedlo v zahradě, jestli nevylovím malou černou mrtvolku. nevylovila jsem nic - naštěstí. běžela jsem za dům ke kravám a prohledala všechny možné úkryty. prasátko nikde. došly mi nápady i síly. šla jsem domů, že tedy napíši mail kvídově mámě. kvído byl v předsíni a opravdu se rozčiloval, jak to, že mi to tak trvalo. že už měl dávno být v kuchyni u snídaně. kde se flákám? nevidím snad, že on umírá hladem? nechápu, jak do té předsíně prosákl. dveře byly zcela vyplněny prasátky, když jsem je ráno otevírala. a tak malý, abych si ho nevšimla, zase není. a já mám opravdu trénovaný postřeh - dovnitř se neustále snaží proniknout kočky. prochází zdí? v tom případě jeho mámu čeká zajímavý život! 26.července včera si pro malého kvída přijela jeho máma. kvído se choval jako blbec. jako rozjívený malý parchant. Mámu několikrát kousnul, odmítnul s ní jít na procházku a dokonale ji přehlížel. za posledních pár dní mu neuvěřitelně narostla ramena. koneckonců byl to on, kdo honil po celé zahradě velké prasátko tulíška. byl to on, před kým se tulíšek marně pokoušel schovat. je to on, kdo jako jediný z prasátek smí chodit do domu, jí v kuchyni a spí se mnou na gauči. i po mně se ožene, když se mu něco nezdá. mámu dohnal skoro k slzám. nakonec tu tedy ještě nějakou dobu zůstane. Nebudu dál napínat - kvído u nás zůstane nastálo. Je z něj už vepřík, stal se plnohodnotným členem prasotlupy, nekouše lidi, roste jako z vody - a v bytě by si už nezvykl. I samota by mu hodně vadila- tady není sám ani chvilku. Jen ten podnikatelský záměr s prasohotelem....ten prostě nevyšel. 
|
