Výchova prasátka Žádné prasátko není pes, a proto nelze k jeho výchově přistupovat stejně. Prasátko je rovnocenný partner a nikdy nebude v roli podřízeného. Jako k sobě rovnému, k němu přistupujte. Vyhraďte si pár podmínek, které bezmezně dodržujte a nikdy z nich neslevte! U nás je to nastupování do auta a scházení schodů v Pražském bytě. Kdybych měla před těmi 4mi lety současné zkušenosti, doplnila bych ještě další podmínku a to, krmení u stolu a podávání pamlsků kýmkoli jiným než rodinou. Někdy bude dodržení podmínky velmi těžké. Zažila jsem situaci, kdy se mi chtělo až brečet. Bylo namrzlo, klouzali mi boty a Karkulka po dvouhodinové procházce nechtěla nastoupit do auta. Věděla jsem, že nesmím povolit, ale nastrkat do auta skoro 90kg živé váhy, která se ještě vzteká a vzdoruje, bylo a to nejsem žádné tintítko i pro mě moc. Nakonec jsem ale vyhrála a tak už to zůstalo. Do auta se nastoupit musí, za jakýchkoli okolností. S počtem těchto podmínek, přes které vlak nejede to nepřehánějte! V běžných situacích klidně slevte! Například já chci jít na procházku doleva kolem lomu a Karkulka chce doprava okolo lesa. V takových případech se klidně podříďte. Určitě mezi podmínky zařaďte krmení u stolu, při vaření a krmení cizími lidmi. Ušetříte si tím spousty nepříjemností a v klidu se najíte. Jakmile jednou, někdo podá prasátku pamlsek, okamžitě si ho prasátko zapamatuje a bude i velmi nevybíravě pamlsek vyžadovat kdykoli se člověk objeví. Naopak si rychle prasátko zapamatuje toho, od kterého nikdy nic nedostane a ani ho nenapadne pamlsek vyžadovat. Podávání pamlsků jinými, než členy úzké rodiny je nebezpečné v tom, že prasátka jsou nenasytná, po pamlscích chňapou a mohla by někoho poranit. Náruživost se zvyšuje v případě, že jsou přítomna další zvířata. Nikdy nedopusťte, aby prasátku podávaly jídlo malé děti!!! Co se týče pracovních dnů, Karkulka chodí semnou denně do práce. Je samozřejmé, že to ve většině případů není možné a proto je tady pár možností, jak prasátko na tuto dobu zajistit. Ze zkušeností kamarádky Boženky vím, že je možné naučit prasátko čekat doma, než se vrátíte ze zaměstnání. I to musí mít svá pravidla. Boženka ví, že ráno odejdou rodiče do práce, ale také ví, že se jeden z rodičů v poledne vrátí, podá Božence oběd, pustí ji na zahradu vyvenčit, uloží ji a zase odejde. Ve čtyři hodiny odpoledne přijdou rodiče z práce, vezmou Boženku na velkou vycházku a pak už s ní zůstanou až do rána. Při dodržení tohoto neměnného řádu, nenapáchá Boženka při čekání žádné větší škody. Běda, kdyby rodiče odešli večer opět pryč a nechali by Boženku samotnou. Nenechávejte prasátko samotné celých 8 nebo více hodin. Je to dlouhá doba, prasátko se bude nudit a návraty ze zaměstnání se vám stanou noční můrou. Když máte možnost, jako třeba kamarádka Vendulka, po dobu pracovní doby, umístěte prasátko do venkovního výběhu se zatepleným domečkem. Ale i zde platí, nenechávejte ho dlouho samotné! Prasátka velmi trpí samotou! Prasátko kterému se nebudete věnovat, bude dělat naschvály! Pochvala a trest: Prasátko nikdy netrestejte! Už vůbec ne fyzicky! Žádné smotané noviny, vodítka, proutky a tak. Musíte být trpělivý a všechno řešit po dobrém. Když se kámoška Žolina rozhodne něco ničit, nebo je potřeba ji v něčem zabránit, máma na ni zamlaská a zavolá, ať se jde podívat, že má něco dobrého a tím odvede Žolinin zájem. Samozřejmě to stojí ten pamlsek. My s Karkulkou, když provede něco vážného, nemluvíme. Stačí půl hodiny a přijde smutně sama. To ovšem neznamená, že to již podruhé neudělá! Na pochvaly prasátka moc nejsou. Číslo jedna je pamlsek! Fyzický trest vám prasátko nikdy neodpustí! Den před tím, než k nám přijela Markýza natáčet pořad o Karkulce, jsme ji večer nutili, jít se vyvenčit na zahradu. Strašně pršelo a my do ní hučeli, ať se jde vyčůrat a pak, že půjdeme spát. Nechtělo se jí do deště a zdrhla zpátky do chaty. Táta šel za ní a rázně ji okřikl ať mastí ven. Naschvál si uprostřed obýváku přidřepla a začala čůrat. Rozčílený táta ji uhodil (slabě) vodítkem přes zadek. Čtyři týdny s tátou nemluvila! Druhý den chtěla Markýza, aby když budu mluvit já, ležela Karkulka u mne a když bude mluvit táta, aby ležela u něho. Nenatočili to, protože Karkulka si k tátovi prostě nelehla. V noci spí Karkulka mezi námi. Čtyři týdny po tomto zážitku spala výhradně na kraji jen vedle mne! 
|
